Historie

DĚJINY BURUNDI


PŘEDKOLONIÁLNÍ OBDOBÍ

7. století př.n.l.: Příchod obyvatel kmene Batwa (Twa) na území dnešního Burundi. Batwové byli předkové dnešních pygmejských kmenů žijící v lesích a živící se převážně lovem. Mluvili jazykem skupiny bantu, ne však v Burundi dnes používaným jazykem kirundi.

10-15. století: Příchod zemědělského kmene Hutuů a jeho usazení v oblasti. O něco později příchod pasteveckých Tutsiů. Soužití všech třech kmenů, používání jednotného jazyka - kirundi, který původně náležel kmenu Hutuů.

15. – 19. století: Nastolení feudálního zřízení a systému kast založeného na vlastnictví dobytka. Feudální společnost je řízena králem "mwami", ten však nedisponuje absolutní mocí. Utváření politicko-administrativně-ekonomického systému správy země: v čele každé administrativní oblasti byl správce pastvin "chef des pâturages" (z kmene Tutsi) spolu se správcem půdy "chef des terres" (Hutu). Tato organizace byla doplněna vojenským vedením s veliteli armády "chefs d'armée", většinou Tutsii. Přes nadvládu aristokratických Tutsiů vlastnili oba kmeny, jak Tutsiové tak Hutuové, půdu i dobytek, a jejich vzájemné soužití bylo poklidné. Ve srovnání se sousední Rwandou docházelo v Burundi k častějším sňatkům mezi Hutuy a Tutsii, a Hutuové se zde všeobecně těšili větší hospodářské nezávislosti.
Obě země byly díky své odlehlosti od hlavních obchodních cest ušetřeny nájezdů lovců otroků a až do 19. století i evropských cestovatelů a dobrodruhů.

1796-1850: Vláda krále Ntare Rugamby - v této době Burundi dosáhlo svého největšího rozkvětu. Rugamba vybavil zemi silnou armádou a podařilo se mu dobýt významná území. Za jeho nadvlády bylo Burundi strukturováno do dvou tříd - Hutuů a Tutsiů. Toto rozdělení odráželo především společenské rozdíly, neboť Tutsi se mohl stát Hutuem a naopak. Rozdělení bylo později umocněno s příchodem německých a belgických kolonizátorů.

1858: První Evropané - britští cestovatelé John Speke a Richard Burton - objevují region. Za několik let jsou následováni Henrym M. Stanleym a Davidem Livingstonem, jejichž pobyt v Burundi u ústí řeky Mugere do j. Tanganjika připomíná pamětní kámen ("Pierre Livingstone-Stanley"). V důsledku "objevení" Burundi evropskými cestovateli narůstá zájem o region a zanedlouho přicházejí první katoličtí misionáři (1879), následováni německými cestovateli.

1860-1906: Dvojice náčelníků Macoonco a Cyilima zahajuje v r. 1860 povstání proti králi Mwezi Gisabovi. Toto povstání otevírá německým dobyvatelům cestu k získání Burundi.


NĚMECKÁ KOLONIZACE

1880-1914: Kolonizace Burundi Německem (pod tehdejším názvem „Urundi“), následuje přičlenění k Německé východní Africe (Deutsch Ost-Afrika, 1890-1919) společně se Rwandou („Ruanda“) a Tanzánií (Tanganyika).
Německý guvernér zajišťuje vládu krále (mwami) a opírá se o spolupráci s místními správci. V tomto období si němečtí kolonizátoři uvědomují důležitost spolupráce s Tutsii, kteří dominují burundské společnosti. Obyvatelstvo Burundi používá nadále svůj národní jazyk, na který kolonizace Německa neměla přílišný vliv (ten je patrný jen v několika germanismech, které zůstaly v kirundi). Význam německé kolonizace lze spatřovat především v zavedení katolické církve, která, spojována s politickou mocí, měla velký vliv na rozkvět školství a zdravotnictví a tedy i celkové společenské úrovně. Ve 30. letech 20. století již na 70 % burundského populace konvertovalo ke katolické víře.

1899: Němečtí kolonizátoři zakládají město Usumbura (dnešní Bujumbura).

8. října 1905: V Bukeye je podepsána tzv. Kigandská dohoda, ve které německá vláda oficiálně uznává Mwezi Gisabu jako nejvyššího panovníka Burundi. Za účelem úspory prostředků se němečtí kolonizátoři rozhodují pro nepřímou správu.

1908: Král Mwezi Gisabo umírá na malárii na zpáteční cestě z Bujumbury do Gitegy. (Podle legendy je král potrestán smrtí poté, co uvidí jezero Tanganika). Gisabův syn Mutaga Mbikije je korunován králem ve věku 15ti let.


Mapa: Německá východní Afrika - 1912


1915: Král Mutaga Mbikije umírá po boji se svým bratrem Bangurou. Mwami Mwambutsa Bangiricenge (1912 - 1977) je korunován ve věku pouhých 3 let. V roce 1917 dostává jméno Mwambutsa IV.


BELGICKÁ KOLONIÁLNÍ SPRÁVA

V průběhu první světové války je Burundi společně se Rwandou svěřeno Spojenými Národy pod belgickou správu, zatímco ostatní teritoria Německé východní Afriky přechází pod kontrolu Britů.


Mapa: Rozdělení území Německé východní Afriky v roce 1919



1922: Ustavení společného území „Ruanda-Urundi“, které se stává belgickým mandátním územím pod patronátem Ligy Národů. Hlavním městem se stala Usumbura (dnešní Bujumbura) se strategickou polohou na břehu jezera Tanganika.

1925: Belgičané zavádějí režim nepřímé vlády zvýhodňující aristokratické Tutsie. Rozštěpení mezi oběma etnickými skupinami je institucionalizováno a etnický původ se stává jedním z kritérií identifikace v administrativních záležitostech.

1946: Po 2. světové válce se Ruanda-Urundi stává poručnickým územím Organizace spojených národů (OSN), které spravuje belgický guvernér jako součást Belgického Konga, avšak s vlastním rozpočtem.

1959: Etnické nepokoje v sousední Rwandě a následný příliv tutsijských uprchlíků do Burundi.

1960: Vznik politické strany UPRONA za účelem dovedení země k nezávislosti. Jejím zakladatelem je nacionalistický vůdce a pozdější národní hrdina princ Louis Rwagasore, zavražděný v říjnu 1961. Princ Rwagasore byl společně s Paulem Mirerekanem (Hutu) jedním z pilířů strany a hrál zásadní roli ve směřování země k nezávislosti. UPRONA byla vytvořena jako strana pro všechny etnické skupiny. Po volbách v roce 1961 zůstala jedinou oficiální politickou stranou, a to až do r. 1993, kdy byl zaveden vícestranický sýstém.
Mezi dalšími - celkem 18 - uskupeními na politické scéně před volbami v r. 1961 byla např. Strana křesťanských demokratů (Parti Démocrate Chrétien - PDC) a Strana lidu (Parti du Peuple - PP), financovaná Belgičanem Maussem, zastáncem belgické koloniální správy, který se snažil fragmentovat burundské nacionalisty. Louis Rwagasore

18. září 1961: Volby, v nichž vítězná UPRONA získává v parlamentu 58 ze 64 křesel .

13. října 1961: Prezidentský kandidát strany UPRONA Louis Rwagasore je zavražděn. Byl zastřelen Řekem Georgesem Kageorgisem, najatým předsedou Strany křesťanských demokratů (PDC). Kageorgis byl popraven Belgičany 30. června 1962, v předvečer vyhlášení nezávislosti Burundi.


NEZÁVISLOST

Vlajka Burundi (1962-1966)1. ledna 1962: Autonomie Burundi a Rwandy.

1. července 1962: Burundi získává nezávislost. Země se stává konstituční monarchií v čele s králem Mwami Mwambutsou IV.

Mwami Mwambutsa16. října 1962: Vznik první burundské ústavy, inspirované do značné míry ústavou Belgického království. Podle ní je král konstitučním monarchou přenechávající výkonnou moc vládě a zákonodárnou parlamentu. Král mwami Mwambutsa se však nevzdává možnosti intervenovat do řízení země, což se projevuje např. v umístění důležitých státních orgánů pod jeho přímou kontrolu (národní obranu, justici, atd.). Předseda vlády je často obměňován v závislosti na momentálních okolnostech. Pierre Gendandumwe - jeden z těch, kteří jsou po r. 1962 do předsednické funkce jmenováni, je zavražděn v lednu 1965 ještě dříve než stačil sestavil novou vládu. Etnické napětí v zemi narůstá. Král rozpouští parlament, který vzešel z voleb v r. 1961 a jsou vyhlášeny nové volby, ze kterých vychází vítězně Strana lidu (Parti du Peuple-PP). Ntaré V. NdizeyeKrál odmítá jmenovat vládu navrženou Národním shromážděním, odvolává zastupitele zvolené ve volbách v r. 1961 a nahrazuje je jmenovanými komunálními administrátory (systém přetrval až do r. 2005).


Říjen 1965: První etnické masakry. V noci z 18. na 19. října se odehrál pokus o státní převrat vedený hutuskými vojenskými důstojníky a četníky. Převrat se nezdařil, avšak během následujících dnů skupiny Hutuů a Batwů (pygmejů) útočí na obydlí Tutsiů, pálí jejich domy a zanechávají za sebou několik stovek mrtvých (v provincii Muramvya). Následují silné represe, kdy vojenský tribunál popravuje několik osob. Král mwami Mwambutsa opouští zemi a odjíždí do Evropy, přičemž za sebou zanechává prázdnou politiku příhodnou pro jakékoliv iniciativy.

1966: Vzniklého prostoru využívá syn krále Mwambutsy, princ Ntaré V. Ndizeye, který v červenci 1966 střídá svého otce ve vládě. Ještě týž rok je Ntaré V. sesazen vojenským převratem vedeným ministerským předsedou Michelem Micomberem, též tutsijského původu.


I. REPUBLIKA (1966-1976)

Kapitán Micombero využil na podzim 1966 pobytu prince Ntaré V. v Kinshase, svrhl jej a sám se ujal moci. Následuje vyhlášení tzv. I. republiky 28. listopadu 1966, Micombero se jmenuje jejím prezidentem. Micombero, podporován revolučním národním shromážděním, jmenuje v prosinci novou vládu v čele s generálním tajemníkem strany UPRONA, která je jedinou povolenou politickou stranou nové republiky.

1969: Micomberův režim oznamuje, že na noc ze 16. na 17. září byl Hutuy plánován převrat, což vede k zatčení hutuských vládních představitelů, vojenských důstojníků a dalších prominentních Hutuů. 25 z nich je odsouzeno na doživotí, další dostávají dlouhé tresty. 23 Hutuů je popraveno a další zřejmě zavražděni mimosoudně. Armádě čím dál více dominují Tutsiové z klanu Hima.

Červenec 1971: Ze spiknutí je obviněno sedm vůdčích představitelů provincie Muramvya. Politické napětí v zemi stoupá.

30. března 1972: Ntare V. se vrací do Burundi, kde je v Giteze zatčen a uvězněn.

29. dubna 1972: Micombero propouští všechny členy vlády. Za několik hodin na to propukají na jihu země povstání vedena Hutuy, při kterých je zabito přibližně 2 000 Tutsiů. Ntare V. je popraven v Giteze. Jeho tělo je pochováno v masovém hrobě společně se stovkou dalších lidí zavražděných ve stejný den. V následujících dnech je zabito dalších 10 000 Tutsiů.

30. května 1972: Vláda zahajuje násilné protiútoky, při nichž je zmasakrováno na 200 000 lidí, převážně Hutuů. Útoky jsou cíleně mířeny na hutuskou elitu. Uvádí se, že v srpnu téhož roku již v Burundi žádní vzdělaní Hutuové nejsou - byli buď zavražděni nebo uprchli do exilu. Následkem toho se Hutuové v burundské společnosti stávají "nižší" třídou.


II. REPUBLIKA (1967-1987)

Jaen-Baptiste Bagaza1. listopadu 1976: Nenásilný převrat a převzetí moci Jaenem-Baptistou Bagazou (Tutsi). Bagaza převrat ospravedlňuje údajnou stagnací země.

1981: Vyhlášení nové ústavy.

1984: J.-B. Bagaza zvolen prezidentem jakožto jediný kandidát voleb. Následuje období porušování lidských práv, zatýkání členů opozice a represe náboženských aktivit.


III. REPUBLIKA (1987-1993)

1987: Bagaza svržen v povstání vedeném majorem Pierrem Buyoyou. Buyoya posléze rozpouští opoziční politické strany, ruší platnost ústavy z roku 1981 a zřizuje vlastní vládnoucí "Vojenský výbor pro národní spásu" (Military Committee for National Salvation - CSMN).

1988: Rostoucí napětí mezi vládnoucími Tutsii a většinovými Hutuy vyústilo v násilí na severu země (komuny Ntega a Marangara) ve formě vzbouření Hutuů, které za sebou nechává několik stovek mrtvých Tutsiů. Vládní vojska v odvetě masakrují na 20 000 Hutuů v provinciích Kirundo a Ngozi, další tisíce uprchlíků míří do sousední Rwandy.

Pierre Buyoya4. října 1988: Buyoya jmenuje Národní komisi, která má za úkol vyhodnotit otázku národní jednoty. První oficiální prohlášení, ve kterém je uznán problém mezi Hutuy a Tutsii.

5. února 1991: V referendu je přijata Charta národní jednoty.

Březen 1992: přijetí nové ústavy Burundi. Ústava zaručuje nastolení politického systému více stran a pětileté volební období pro burundské instituce. Podepsání mezinárodních dohod zajišťujících veřejná práva, povolení činnosti sdružení na obranu lidských práv (např. dodnes aktivní Ligue Iteka).

1992: Zahájení volební kampaně před volbami plánovanými na červen 1993. Kampaň se nese ve znamení etnické otázky a rivality mezi prohutuskými (Frodebu) a protutsijskými (Uprona) stranami.


OBČANSKÁ VÁLKA (1993-2005)

Červen 1993: V parlamentních volbách vítězí strana FRODEBU, která získává většinu křesel v Národním shromáždění. Její předseda, Melchior Ndadaye, Melchior Ndadayese stává prvním prezidentem Burundi hutuského původu, uvedený do funkce 10. července 1993. Při sestavování vlády jsou do jejích řad přizváni i zástupci protutsijské UPRONY, jejíž předseda Sylvie Kinigi je jmenován premiérem. Ndadaye se soustředí především na implementaci dříve ohlášených reforem, zejména těch týkajících se vlastnictví pozemků úzce související s návratem hutuských uprchlíků z r. 1972. V opozici se objevuje nesouhlas s těmito reformami a rychlostí jejich zavádění. Nespokojenost opozice roste s širším prosazováním politiky "gususuruka" (v kirundi znamená "cítit se povzbuzen"), která spočívá v rozsáhlých změnách v administrativě: zatímco někteří funkcionáři jsou povýšeni (zejména Hutuové z Frodebu), jiní naopak sesazeni (většinou Tutsiové z Uprony). Během několika týdnů je tato politika aplikována na všech úrovních správy od komunálních administrátorů přes guvernéry provincií až po ministry. V září prezident oznamuje počátek reformy personální politiky v armádě, což v jejích řadách vyvolává obavy o nastolení stejného systému jako v administrativě.

Říjen-listopad 1993: V noci z 20. na 21. října podnikají armádní představitelé útok na prezidentský palác, při kterém je Ndadaye zavražděn. Vzbouřenci napadají a popravují několik dalších vysokých představitelů státu. Členové burundské legitimní vlády se uchylují nejdříve v budově francouzské ambasády, později v hotelu Club de vacances na severu Bujumbury u jezera Tanganjika. 28. října premiér Sylvie Kinigi oficiálně prohlašuje, že pokus o státní převrat byl zažehnán. Je však již pozdě: Burundi se nachází v krveprolití, v sousedních zemích je již registrováno na 350 000 uprchlíků, desetitisíce lidí jsou přemístěny uvnitř země a mnoho dalších je zabito.
Během následujících týdnů dochází v oblastech se slabou přítomností armády nejdříve k popravám představitelů Uprony a následně systematickým masakrům Tutsiů. V některých regionech jsou tyto události nazývány "Agahomerabunwa" (nepopsatelný, odporný).
Cyprien Ntaryamira
1994: FRODEBU se znovu dostává k moci, v lednu roku 1994 je prezidentem zvolen Cyprien Ntaryamira. Bezpečnostní situace se nicméně nadále zhoršuje. V dubnu 1994 je prezident Ntaryamira sestřelen v letadle společně se svým rwandským protějškem, prezidentem Juvénalem Habyarimanou. Tato událost předznamená počátek genocidy menšinových Tutsiů v sousední Rwandě zatímco v Burundi Ntaryamirova smrt vede k vyhrocení násilí a nepokojů, které však nevedou k hromadným masakrům jako v případě Rwandy. 30. září 1994 je na čtyřleté období jmenován prezidentem Sylvestre Ntibantunganya, který je však ochuzený o hlavní prezidentské výsady (nejmenuje ani premiéra, ani vládu). Bezpečnostní situace v zemi se nadále zhoršuje, a to jak v hlavním městě, tak i ve vnitrozemí Burundi. Krize je navíc umocněna přílivem uprchlíků ze Rwandy. Bývalý ministr vnitra (za prezidenta Ndadaye) a vlivný představitel Frodebu - Léonard Nyangoma - zakládá Národní radu pro obranu demokracie (Conseil national pour la défense de la démocratie - CNDD), která se vzápětí rozrůstá o přidružené ozbrojené hnutí Síly pro obranu demokracie (Forces de défense de la démocratie - CNDD).

1995: Většina humanitárních organizací ukončuje své aktivity v zemi.

Červen 1996: Mezinárodní výbor Červeného kříže pozastavuje aktivity v zemi poté, co tři švýcarští pracovní pracující pro organizaci byli zabiti.
Sylvestre Ntibantunganya
25. července 1996: Prezident Ntibantunganya svržen ve státním převratu vedeném Pierrem Buyoyou (prezident v letech 1987-1993). Převrat je jeho strůjci ospravedlňován neschopností vlády a nutností nastolit v zemi řád a bezpečnost.

1996-1997: Buyoya ruší platnost ústavy a na základě dekretu ze 13. září 1996 zavádí přechodný systém omezující činnost politických stran a ustavuje Národní shromáždění sestavené ze zástupců zvolených ve volbách 1993, rozšířený o jmenované členy. Soudní systém zažívá v roce 1997 několik procesů souvisejících s událostmi roku 1993. Buyoya zavádí povinnou vojenskou službu pro mladé studenty. Začínají mohutné operace násilného přeskupování obyvatel ve vnitrozemí. Pierre BuyoyaTato politika však čelí odsouzení nejen ze strany mezinárodních organizací bojujících za obranu lidských práv, ale i sousedních zemí, které uvalují na Burundi embargo, čímž se již tak dost zkoušená populace dostává do mezní životní situace. Země je zchvácena chudobou a přeskupovací tábory, které v období 1998-1999 hostí na 800 000 lidí, se stávají symbolem devastace země válkou. Protivníky armády, podporované "Strážci míru" (doplňkové milice), tvoří rebelská hnutí rozšířená po celé zemi. Tato hnutí se s postupem času fragmentují a jejich počet narůstá - v r. 2000 operuje v Burundi přinejmenším sedm rebelských hnutí.

1998-2000: V červnu 1998 je vyhlášena nová ústava, a to přibližně ve stejné době, kdy jsou v Tanzánii pod patronátem tamějšího prezidenta Nyerereho zahájena první vyjednávání mezi Buyoyovou vládou, politickými stranami a rebelskými hnutími. S postupným rušením přeskupovacích táborů a po několika kolech vyjednávání je v lednu 1999 uvolněno embargo. V témže roce, po smrti Juliuse Nyerereho, je do role vyjednavače jmenován Nelson Mandela.

28. srpna 2000: Podpis mírové dohody (Dohoda o míru a urovnání v Burundi) v tanzanském městě Arusha. Dohoda je podepsána většinou rebelských hnutí s výjimkou nejsilnější CNDD-FDD (v čele s Pierrem Nkurinzizou) a FNL.
Podpisem dohody se strany zavazují k zastavení nepokojů, demobilizaci bojovníků a k ustavení přechodné vlády (s tříletým mandátem), v níž mají být rovnoměrně zastoupeny strany Uprona (Tutsi) a Frodebu (Hutu).

Říjen 2001: Jihoafrická republika souhlasí s vysláním posil do Burundi na ochranu politických osobností vracejících se z exilu aby se podíleli na fungování institucí přechodné vlády. V Bujumbuře je ustavena Komise pro sledování mírové dohody (Commission de suivi de l’accord de paix – CSA), tvořená sedmi sty muži a financována nizozemskou vládou (3,6 mil. USD).

1. listopadu 2001: Více než rok od podepsání mírové dohody je sestavena přechodná vláda v čele s premiérem Dominitienem Ndayizeyem (Hutu, Frodebu) a Pierrem Buyoyou (Tutsi, Uprona) ve funkci prezidenta.
Hlavní rebelská skupina příměří i nadále odmítá a přes jmenování nové vlády boje opět získávají na síle.

Prosinec 2001: Na 500 hutuských rebelů zabito příslušníky burundské armády v okolí Bujumbury.

Duben 2002: Do Burundi je vyslána mise AMIB pod hlavičkou Africké Unie, pod velením Jihoafrické republiky (2 870 vojáků z Jihoafrické republiky, Etiopie a Mozambiku). O dva roky později je AMIB nahrazena mírovými silami OSN (mise ONUB).

Červenec 2002: Obnovení bojů oddaluje plánované mírové pohovory. Podle armády bylo zabito na 200 hutuských povstalců.

Prosinec 2002: Vláda podepisuje příměří s rebely z FDD v rámci mírových jednáních v Tanzanii. O měsíc později však opět propukají boje.

Dominitien Ndayizeye1. května 2003: Dominitien Ndayizeye se stává prezidentem, v premiérské funkci za něj nastupuje Alphonse Kadege (Tutsi, Uprona).

Červenec 2003: Na 300 rebelů a 15 vládních vojáků zabito při útocích v Bujumbuře. Tisíce lidí opouští domovy.

Říjen-listopad 2003: V říjnu podepisují prezident Ndayizeye a představitel FDD Pierre Nkurunziza protokol o dělbě moci v oblastech politiky, obrany a bezpečnosti (v Pretorii, JAR). V listopadu následuje uzavření dohody o bezpečnosti, která upravuje způsob rozdělení odpovědnosti uvnitř armády a policie, které se mají reformovat sločením vládních vojsk a rebelů (vytvoření etnicky smíšené Síly národní obrany).

2004: Ustavena nová národní armáda. Nkurunziza je spolu s několika dalšími představiteli FDD jmenován do ministerské funkce. Menší hutuská rebelské skupina, Forces for National Liberation (FNL), zůstává aktivní.

Masakr v uprchlickém táboře Gatumba (2004)Červenec 2004: Mírové síly OSN (5 000 vojenských a civilních pozorovatelů) přejímají dohled nad průběhem mírového procesu od vojsk Africké Unie.

Srpen 2004: Hutuští rebelové masakrují na 160 konžských Tutsiů v uprchlickém táboře Gatumba nedaleko hranice s DR Kongo. Rebelská skupina FNL přiznává zodpovědnost za masakr.

Prosinec 2004: Vláda a OSN zahajují proces demobilizace a odzbrojování.

Leden 2005: Prezident podepisuje zákon týkající se utvoření nové národní armády, která bude nadále složena z vládních sil a rebelských skupin, s výjimkou FNL. Pierre Nkurunziza

Srpen 2005: Pierre Nkurunziza, Hutu ze strany FDD, vítězí v prezidentských volbách. FDD zvítězila v parlamentních volbách v červnu téhož roku.

Duben 2006: Odvolán zákaz nočního vycházení uvalený na počátku 70. let.

Září 2006: Podepsání mírové dohody mezi vládou a poslední rebelskou skupinou FNL v Tanzanii.



POVÁLEČNÁ OBNOVA

Prosinec 2006: Konec mandátu mírových sil OSN (ONUB), které střídá od ledna 2007 integrovaný úřad OSN (BINUB).

Červenec 2007: Vedoucí představitelé FNL poněkolikáté opuštějí speciální monitorovací výbor, což vyvolává obavy z obnovení násilí.

Září 2007: V boji znepřátelených frakcí hnutí FNL v Bujumbuře je zabito 20 bojovníků. Rabování na SZ země.

Listopad 2007: Odstoupení dosavadního premiéra Martina Nduwimany z funkce. Jmenování Dr. Yvese Sahinguvu novým premiérem.

Prosinec 2007: Ve městě Ruyigi na východě Burundi je zavražděna francouzská humanitární pracovnice organizace Action Contre la Faim (ACF). O měsíc později ACF stahuje svou misi z Burundi z důvodů přílišných bezpečnostních rizik.

Únor 2008: Politická a bezpečnostní situace v Burundi se zhoršuje poté, co vládnoucí strana CNDD-FDD ztratila většinu v parlamentu, který se stává neschopným usnášení. Opoziční poslanci jsou předmětem výhružek, což je vede k zaslání dopisu generálnímu tajemníkovi OSN (22. února 2008), v němž žádají o politickou a bezpečnostní ochranu.

 

Použité zdroje a užitečné odkazy